Historie

Obec Albrechtičky patří k nejstarším v okolí. Dobu jejího založení přesně neznáme, ale podle historických pramenů existovala již v polovině 14. století, když nad celým okolím vládl mocný rod z Kravař. Podle listiny z Helfštýna připadly Albrechczicze, po oddělení od Kravařska, hradu Štramberku. Tam patřily až do roku 1437. V této sedmdesátileté době měla obec dobré i zlé pány. V roce 1437 hrad Štramberk násilně obsadil Vilém Puklice z Pobořic a učinil z něho loupežnické doupě. Loupil se svým druhem Žickem na silnicích, zajímali pocestné, odváděli je na hrad a pak za ně požadovali značné výkupné. Po něm vládl na Štramberku Burian Puklice.Albreczicze se roku 1437 staly biskupským manským statkem a dvůr v Nelhubli náležel k tomuto statku. Nemáme žádné zprávy o tom, který pán z hradu Štramberk prodal Albrechczicze a který olomoucký biskup je koupil. Roku 1481, zřejmě po vymření rodu z Kravař, králové Matyáš a Vladislav prodali Štramberk i s příslušnými obcemi (Ženklava, Rybí, Libhošť, Veřovice, Mořkov, Hodslavice, Rokle, Životice, Žilina, Bludovice, část Závišic, biskupský manský statek Skorotín a Albrechczicze, Velký Mošnov, Mošnovice a dvůr v Nelhubli - to je dnešní Nová Horka) bratrům Potázovi, Dobešovi a Benešovi z Boskovic. Ti jej ale ještě téhož roku prodali vladykovi Benešovi z Hustopeč. Po něm připadl Štramberk Lackovi z Hustopeč, který daroval obci "úmrtné" právo. Od Lacka z Hustopeč koupil v roce 1523 štramberské panství spolu s lénem Nová Horka Bernard ze Žerotína. Tím bylo léno počítáno k Fulneckému dominiu.V polovině 16. století se statek Nová Horka osamostatnil a zdědila jej Anna Marie Cetrysová z Kynšperka, po svém otci Oldřichu Cetrysovi. První šlechtic, který se na tomto novém sídle uvádí od roku 1590, byl Jan Sedlnický z Choltic. Jádro původního statku, tvořeného dvorem v Nové Horce, Skorotínem, Mošnovem a Albrechtičkami, bylo pak udíleno jako biskupské léno až do zániku feudalismu a lenní soustavy olomouckých biskupů v 60. letech 19. století. Tak patřily Albrechczicze v průběhu několika staletí nejprve ve 13. století hradu Jičínskému, v 15. století hradu Šramberskému a pak vladykovi Benešovi z Hustopeč. Od 16. století připadly nově zřízenému panskému sídlu v Nelhubli - Nové Horce.

Obec Albrechczicze patřila ve středověku k nejzámožnějším v okolí. Právem můžeme říkat, že ve středověku měla svou zlatou dobu. Příčinou její zámožnosti byly louky při Odře od Petřvaldské hranice až po Bartošovskou. To jí umožnilo chovat mnoho koňského, hovězího a černého dobytka. Měla svůj obecní lán, z jehož příjmů se platily všechny obecní výlohy. Až do konce 16. století neměla žádnou panskou robotu ani proletariát, protože všech 7 chalupníků našlo v nájmu obecního lánu dost prostředků k obživě. Tento blahobyt se však v nešťastné 30-ti leté válce změnil. Mnozí, kdo nechtěli zapřít svoji víru, raději opustili svůj statek a utekli do ciziny. Mnozí drancováním přišli na mizinu. A tak nejenže v této době obec ztratila polovinu svého obyvatelstva, čímž mnohé lidské příbytky zpustly a role ležely ladem, ale i sama obec byla oloupena o větší část svého majetku. Největší ránu však utrpěla tím, že farní role byla zabrána od vrchnosti a dána do cizích rukou. Už nebylo možné faru obnovit a obec byla přifařena nejprve do Bartošovic a později do Sedlnice, která se zatím poněmčila. Tak klesla kdysi tak zámožná obec. Jedno však přece neztratila. Totiž své národní vědomí. Větším dílem se všechny okolní vesnice poněmčily, jen Albrechczicze tu stály jako nárožní kámen, na kterém se všechny poněmčovací vlny rozbíjely. Takto obec živořila celé 17. století. V roce 1660 koupili panství Nelhubelské hrabata z Vetterů z Lilie, kteří byli také posledními majiteli až do roku 1945. Ti umožnili farníkům navštěvovat bývalý zpustlý kostel. Každou čtvrtou neděli se zde konaly bohoslužby, které sloužil duchovní ze Sedlnice a kterých se účastnili i hrabata z Vetterů. Jak trpké bylo asi spojení s na míli vzdálenou farou a ještě k tomu německou. Ke každé příležitosti zde musel být duchovní dovážen. Ani v 18. století se na tomto poměru nic nezměnilo. Snad jen to, že na místě sesuté věže nechal Karel z Vetterů roku 1777 vystavět novou věž. Kostel byl obnoven a hřbitov rozšířen. Hrabě Karel Vetter nechal při svém novém zámku v Nelhubli vystavět kapli, kde si vydržoval kněze. Do této kaple chodili obyvatelé Albrechczicz přes 70 let na tichou mši svatou.

V druhé polovině 18. století potkala obec pohroma, která její blahobyt úplně zničila, neboť vrchnost zabrala albrechtickým sedlákům polovinu všech oderských luk a na zbylou část jim uložila všelijaké daně.

Průmysl a řemesla

Před rokem 1910 byl v obci jeden pokrývač. Po 1. světové válce bylo v Nové Horce zavedeno betonářství s výrobou studničních rour (skruží), dlaždiček, sloupů do plotů a různých jiných betonových výrobků. Majitelem byl až do roku 1945 Karel König, který jako německý voják padl ve válce a jeho majetek byl znárodněn. V roce 1921 provozovalo samostatnou živnost celkem 20 osob, a to 3 krejčí, švadlena, zedník, kovář, 2 hostinský, 3 obchodníci, švec, stolař, 3 řezníci, výrobce sodovkové vody, kolař, pekař a holič. V roce 1930 bylo v obci zřízeno zahradnictví Štěpána Barvíka v oboru zeleniny, růží a okrasných květin.

Zemědělství a lesnictví

Albrechtičky jako zemědělská obec byly zaměřeny již od dávné minulosti na chov plemenného hovězího dobytka, chov koní, vepřů a drůbeže. Samotná obec Albrechtičky, bez Nové Horky, měla až do roku 1918 celkem 390 ha veškeré katastrální plochy.
Z toho bylo:

• 300 ha orné půdy
• 27 ha luk
• 16 ha zalesněné plochy
• 17 ha pastvin
• 10 ha zahrad
•   5 ha zastavěné plochy
• 15 ha návsí, cest a jiných ploch

Hospodaření s těmito pozemky bylo soustředěno v 17 selských usedlostech a mnoha dalších domkařských závodech. Rozmístění zemědělských závodů co do počtu a výměry nelze podat z důvodu stálých změn.

V Nové Horce patřila veškerá zemědělská půda, s výjimkou nepatrného množství hektarů, velkostatkáři hraběti Vetterovi z Lilie. V roce 1919 mu byla část půdy odebrána a dána do vlastnictví uživatelům. V roce 1921 až 1923 byla vyvlastněna půda pro stavbu rodinných domků a v letech 1924 - 1926 se vyvlastňovala půda pro malozemědělce a bezzemky, která se dostala našim žadatelům i žadatelům mimo katastr. Po válce, na základě dekretů prezidenta republiky z let 1946 - 1949, byly pole a louky dány do vlastnictví drobným zemědělcům. Rybníky a zalesněné plochy převzal Čs. stát. Zámek byl přidělen Charitě (ústavu pro přestárlé) a hospodářské budovy i s bytovými jednotkami byly dány do vlastnictví soukromníkům bydlícím v Nové Horce.

Doprava, obchod, peněžnictví

V roce 1901 byl v Albrechtičkách založen Spořitelní a záloženský spolek, společnost s ručením neomezeným. V době založení měla společnost 32 členů, avšak v roce 1938 již 160 členů. Během Protektorátu v r. 1940 bylo okupačními úřady nařízeno sloučení SAZS se spořitelnou Reiffaisen v Mošnově, která byla německá. Následně však od toho bylo upuštěno a pouze do představenstva a dozorčí rady SAZS byli povoláni občané německé národnosti. V roce 1910 byly v Albrechtičkách včetně Nové Horky 4 hostince a 4 obchody, v roce 1930 zde byly také 4 hostince a 4 obchody. V roce 1924 byla provedena elektrifikace Albrechtiček. Peníze k její realizaci byly získány z prodeje místního hostince.

Společenské a politické události

 V roce 1893 se v Albrechtičkách začala rozvíjet ochotnická a osvětová činnost. Byl založen čtenářsko - pěvecký a ochotnický spolek "Metoděj". V roce 1909 byla založena Jednota Orel, která vyvíjela svoji činnost až do února 1948, kdy byla zrušena. V roce 1910 byla v Albrechtičkách založena Národní Jednota, která se likvidovala v roce 1925 ve prospěch Národní Jednoty založené v tomto roce v Nové Horce. V roce 1911 byla založena Jednota Sokol.

Z hlediska řízení obce byly Albrechtičky vždy zemědělskou obcí, čemu odpovídalo i vedoucí postavení agrárníků. Až v roce 1907 byl založen první dělnický spolek organizovaný pod sociálnědemokratickou stranou. Vyhlášení československé samostatnosti v říjnu 1918 bylo občany Albrechtiček přivítáno s velkým nadšením. Po udělení hlasovacího práva dělnictvu, ženám a nemajetným v roce 1919 se vedoucí politickou stranou v obci stala strana Sociálně demokratická. Tato strana kandidující vedle dvou dalších - Agrární a Lidové, získala nadpoloviční většinu hlasů a poprvé si zvolila dělnického starostu obce.

Ve volbách do Národního shromáždění a do Senátu v roce 1920 kandidovalo již více stran. Nejsilnější byla strana Sociálně demokratická, strana Lidová a Agrární. Menší počet hlasů získala strana Národně socialistická a německé politické strany.V pozdějších letech kandidovalo i v obecních volbách více politických stran.

V roce 1925 byla uzavřena nová koalice agrárníků a lidovců s agrárním starostou v čele. Národní svoboda získaná v roce 1918 byla v roce 1938 likvidována a naše obec byla spolu s ostatními v rámci takzvaných "Sudet" přičleněna k "Velkoněmecké říši".

Rok 1945

Osvobození naší obce předcházela průzkumná činnost ruského letectva. Mezi Albrechtičkami a Mošnovem se rozkládalo polní vojenské letiště. S blížící se frontou se stupňoval počet přeletů a na vesnici začaly dopadat letecké zápalné a tříštivé pumy. Těžká bomba dopadla mezi sokolovnou a domem č.p. 100. S přímým bojem o vesnici byla spojena dělostřelecká činnost. Vojenský nápor na Albrechtičky šel od severu a severovýchodu. Za ruskými průzkumnými hlídkami postupovaly další jednotky ve směru Nová Horka - Nový Jičín. Tuhý boj byl veden o Studénsko - Štramberskou dráhu a les zvaný Obora. Německé jednotky používaly k obraně a krytí ústupu tříhlavňové rychlopalné dělo, pušky, kulomety a zápalné granáty. Ruská armáda byla ozbrojena samopaly, děly, tanky, kaťušemi a minomety. Na postupu pomáhalo letectvo.

Albrechtičky byly osvobozeny 3. května 1945. Téhož dne se pokusila německá vojska o protiútok, tento ale byl odražen s velkými ztrátami. Německé jednotky ustupovaly směrem jihozápadním na Bartošovice - Nový Jičín. Jejich morálka byla již zcela otřesena. V boji o Albrechtičky bylo usmrceno 19 příslušníků Ruské armády a sedm německých vojáků. Jeden dům byl úplně zničen dělostřeleckou palbou, vypálena byla jedna stodola a lehce poškozených bylo dalších dvacet domů. Dělostřeleckým zásahem byla poškozena také věž kostela. Zasaženou sokolovnu se podařilo zachránit před požárem. Průmysl a řemesla Betonářství v Nové Horce převzala i s majetkem obec a jeho provozováním pověřila Františka Kilnara, jako národního správce. Tento vedl podnik až do roku 1950. Po jeho odchodu byla betonárka, ve které pracovalo 5 osob, zastavena. V roce 1950 byli v Albrechtičkách tito řemeslníci: 2 podkováři, 2 stolaři, 1 kolář, 1 obuvník,2 krejčí a 2 řezníci. Existující zahradnictví bylo v roce 1956 následkem výstavby letiště zrušeno.

Zemědělství a lesnictví

V roce 1955 se začalo s výstavbou nového ostravského letiště na katastrech obcí Albrechtičky, Mošnov, Harty, Petřvaldík a Sedlnice a tím nastaly velké hospodářské změny. Albrechtičky přišly o 200 ha orné půdy. Za účelem obhospodařování letištních ploch byl v roce 1956 zřízen v Nové Horce, na bývalém velkostatku, vojenský statek "Nová Horka". Jeho zřízením se hodně změnil a zmenšil počet zemědělských závodů v Albrechtičkách. V srpnu roku 1958 bylo založeno v Albrechtičkách Jednotné zemědělské družstvo (JZD). Přihlásilo se do něj 99 členů s vkladem 248 ha zemědělské půdy a 24 záhumenků.Od ledna 1959 bylo ve společném hospodaření ustájeno 115 krav, 87 kusů mladého dobytka a 25 kusů jatečného dobytka. Stav 17 koní se z počátku udržel, (ale pořízením traktorů se jejich počet zmenšoval. V dalších letech se zvětšoval počet hovězího dobytka a byl zřízen chov vepřů a drůbeže. JZD se specializovalo, tak jako v bývalém soukromém hospodaření, na plemenný chov hovězího a vepřového dobytka na aukční trh, kde bylo několikrát odměněno medailemi. Zemědělské družstvo přistoupilo ihned při založení na 3. typ, tzn. rozorání mezí. Vojenský statek postoupil družstvu "Oderní louky" několik hektarů pole. V roce 1964 Albrechtičky vlastnily 260 ha pole včetně luk a 7 ha rybníků.

Doprava, obchod, peněžnictví

Občané Albrechtiček i Nové Horky byli nuceni chodit víc než půl hodiny pěšky do Studénky nebo Sedlnice. Při rozvodnění řeky Odry to bylo i déle. Katastrem obce sice od roku 1880 vedla železniční trať Studénka - Příbor - Štramberk - Veřovice, ale teprve v roce 1947 byla na této trati mezi Albrechtičkami a Novou Horkou zřízena zastávka "Albrechtičky ". V roce 1959 byla následkem výstavby nového letiště a přeložením tratě mimo náš katastr, zastávka zrušena. V roce 1947 byla zřízena autobusová linka Nový Jičín - Ostrava, v roce 1948 byla zavedena autobusová linka Albrechtičky - Butovice závod Vagónka Tatra a v roce 1958 nová autobusová linka Albrechtičky - Kopřivnice závod Tatra.Po osvobození byla v roce 1946 obnovena činnost Spořitelního a záloženského spolku (SAZS). V roce 1948 byl tento peněžní ústav změněn na ústav lidového peněžnictví s názvem Záložna - Kampelička. Následně byl zákonem z roku 1952 ústav převeden na Státní spořitelnu v Novém Jičíně a stal se jednatelstvím STSP s třídenním úřadováním. Později se stal poštovním jednatelstvím STSP. V roce 1948 byly v Albrechtičkách 4 hostince a 4 obchody, v roce 1960 pak 3 hostince a 2 obchody (1 komunální a 1 družstevní) a od roku 1961 zde byly již jen 2 pohostinství a 2 obchody. V roce 1988 byla ukončena přístavba nové obecní hospody a zdravotního střediska u kulturního domu.
V roce 1959 bylo zrušeno jednatelství Státní spořitelny a veškerý peněžní styk se Státní spořitelnou začal zařizovat poštovní úřad. V roce 1990 byl dostavěn a zkolaudován objekt nové pošty vedle prodejny Jednota.

Organizační začlenění obce

Původně samostatná obec byla v roce 1977 administrativní cestou bez souhlasu občanů integrovaná pod město Studénka, kde měla zastoupení třemi poslanci v MěNV města Studénky. V tomto organizačním uspořádání zůstala obec až do devadesátých let, kdy po sametové revoluci v roce 1989 začaly sílit snahy o osamostatnění obce.